Informace k problematice poplatníka daně z nabytí nemovitých věcí

V § 1 odst. 1 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí , je zcela jednoznačně stanovena forma ujednání mezi převodcem a nabyvatelem pokud se dohodli, že poplatníkem bude nabyvatel. Ujednání musí být součástí konkrétního právního jednání (konkrétní kupní nebo směnné smlouvy), na základě kterého dochází k nabytí nemovitých věcí , přičemž v této smlouvě musí být výslovně uvedeno že: „Poplatníkem je nabyvatel“.
Vzhledem k častým případům nevhodně formulovaného textu při řešení změny poplatníka oproti zákonné úpravě, a to i ve smlouvách sepisovaných notáři či realitními kancelářemi, který může mít důsledek sankcí pro převodce, pokud by přiznání podal a daň uhradil jako poplatník nabyvatel a byl striktně vyžadován postup podle § 1 odst. 1 zákonného opatření, bylo rozhodnuto, že po přechodnou dobu (rok 2014) bude zohledněna krátká legisvakance při zavádění nové právní úpravy a bude tak poplatníkům umožněno zhojit nevhodně zvolenou formulaci.
Nemůže se jednat o dodatek ke smlouvě, protože daňově právní vztah vzniká právě k datu právních účinků vkladu a k tomuto datu se posuzují všechny skutečnosti rozhodné pro stanovení daně. Pokud se však nabyvatel bude chovat jako poplatník (tj. podá daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a uhradí daň, ačkoliv tak není ze zákona povinen), lze akceptovat souhlasné prohlášení účastníků kupní či směnné smlouvy, a to písemné nebo ústní do protokolu u správce daně, že ujednání ve smlouvě o tom, že strana kupující podá daňové přiznání a uhradí daň z nabytí nemovitých věcí (či obdobný text), bylo shodně myšleno tak, že za poplatníka daně považují účastníci právního jednání nabyvatele. Podpisy na písemném souhlasném prohlášení musí být úředně ověřeny.
Je však nutno informovat poplatníky, že se jedná o přechodné řešení, a při dotazech jak laické tak odborné veřejnosti vysvětlovat nutnost správné formulace ve smlouvách.