Cestovní náhrady legislativně upravuje především zákoník práce.
§ 163 odst. 1 a se týká zaměstnanců v podnikatelské sféře a § 176 odst. 1 upravuje sazby cestovních náhrad zaměstnanců v státním sektoru.
Rozdíl spočívá v tom, že pro zaměstnance v podnikatelském sektoru je určena minimální hodnota stravného pro každý den. Zaměstnavatel však může zaměstnancům poskytnout stravné vyšší, avšak stravné vyplacené nad rámec stanovým zákonem (maximální hodnota stravného poskytnutá zaměstnancům ve státním sektoru) bude zaměstnanci přidaněn ve mzdě (podléhá odvodům zdravotního a sociálního pojištění). Pro zaměstnavatele se jedná o daňově uznatelný náklad.
Naproti tomu, zaměstnavatel v státním sektoru může vyplatit minimální i maximální hodnotu stravného. Hodnota stravného je určena vnitřním předpisem zaměstnavatele.
Konečná částka, která bude zaměstnanci vyplacena při vyúčtování pracovní cesty, se vždy zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
Optimální stravenka
Maximální daňové uznatelná částka zaměstnavatele nastravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů podle § 24 odst. 2 písm. j) zákona o daních z příjmů je daňově uznatelný příspěvek poskytovaný až do výše 55% ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně do výše 70% uvedeného stravného.
Daňově uznatelný příspěvek na stravenku činí pro rok 2018 65 Kč (70% z hodnoty straveného ve výši 93 Kč).
Pokud tedy zaměstnavatel hradí 55% hodnoty stravenky je daňově opritmální stravenka pro rok 2018 ve výši 118 Kč.
Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třítí zákoníku práce činí:
Minimální výše sazby základní náhrady uvedená v § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“), byla pro rok 2018 stanovena za 1 km jízdy:
Právní a daňové poradenství v.o.s.
Italská 1202/12
+420 245 501 031
Vytvořeno RN