Změna definice "zaměstnání" v zákoně o nemocenském pojištění a pronájmu zaměstnanců

Pokud je příjem ze závislé činnosti plynoucí zaměstnanci odvozen z pracovní smlouvy (interní směrnice, kolektivní smlouvy, atd.), považuje se v případě tuzemského i mezinárodního pronájmu pracovní síly za zaměstnavatele pro účely pojistného na sociální zabezpečení (nemocenské, důchodové pojištění) vždy právní zaměstnavatel. To platí jak v případě tuzemského, tak i mezinárodního pronájmu pracovní síly v rámci EU/smluvního státu.

Právní zaměstnavatel určuje zaměstnanci místo výkonu zaměstnání, druh práce, den nástupu do zaměstnání, výši odměny a způsob odměňování; plní povinnosti zaměstnavatele, které pro něho vyplývají z pracovního vztahu. Zaměstnanec vykonává činnost pro právního zaměstnavatele v souladu s podmínkami uvedenými v pracovní smlouvě (dohodě) a z této činnosti mu plynou příjmy ze závislé činnosti. S ekonomickým zaměstnavatelem nemá zaměstnanec uzavřen žádný pracovní vztah, na základě něhož by pro tohoto zaměstnavatele vykonával činnost, z níž by mu plynuly nebo měly plynout od ekonomického zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti.
Je povinností právního zaměstnavatele zohlednit všechny příjmy plynoucí zaměstnanci na základě pracovní smlouvy a odvozených dokumentů, a to bez ohledu na to, zda je fyzicky poskytuje/vyplácí právní nebo ekonomický zaměstnavatel.

V případě, kdy by ekonomický zaměstnavatel poskytoval zaměstnanci jiné/další příjmy nad rámec příjmů zaručených z jeho pracovní smlouvy (dodatku k pracovní smlouvě, vysílacího dopisu a případných navazujících interních směrnic/kolektivních smluv/atd.), bude se za zaměstnavatele pro účely sociálního zabezpečení (nemocenského, důchodového pojištění) považovat, ve vztahu k těmto příjmům, ekonomický zaměstnavatel. Taková plnění nesouvisí s  pronájmem pracovní síly, jsou poskytována na základě činnosti zaměstnance pro jeho dosavadního ekonomického zaměstnavatele. Tato činnost je vykonávána souběžně s činností pro právního zaměstnavatele.