Došlo ke zvýšení základní i snížené sazby DPH o jedno procento na 21%, respektive 15%.
Byl zaveden institut nespolehlivého plátce - neplatiči DPH budou zavedeni do seznamu, který bude veřejně přistupný. Tento statut získá ten plátce, který neplní své povinnosti ve vztahu ke správě daně. Podnikaté si budou muset hlídat, s kým budou obchodovat, jelikož ten, kdo přijme zdanitelné plnění od nespolehlivého plátce, který byl zapsán a zveřejněn v seznamu nespolečhlivých plátců, bude ručit za nezaplacenou daň z tohoto plnění.
Došlo ke změnám ve vystavování daňových dokladu:
ZDPH v § 26 nově definuje daňový doklad, přičemž dochází k zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje. I nadále zůstává zachována odpovědnost osoby, která plnění uskutečňuje, za správnost údajů na daňovém dokladu i za dodržení lhůty pro jeho vystavení.
V § 27 jsou pak zcela nově upravena pravidla pro vystavování daňových dokladů. Vystavování daňových dokladů se řídí podle pravidel členského státu, ve kterém je místo plnění.
V § 28 jsou stanovena pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku a uveden výčet případů, kdy plátce nebo osoba povinná k dani musí vystavit daňový doklad, přičemž lhůta 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň nebo uskutečnění plnění, zůstává zachována. Toto ustanovení dále opravňuje osobu povinnou k dani pověřit k vystavení daňového dokladu svým jménem jinou osobu.
Zásadní náležitosti daňového dokladu jsou vymezeny v § 29, přičemž v následujících ustanoveních jsou uvedeny pouze výjimky nebo odchylky od základních náležitostí u jednotlivých specifických dokladů (jedná se o zjednodušený daňový doklad, splátkový kalendář, platební kalendář, souhrnný daňový doklad a doklad o použití).
§ 33 pak stanoví, co se považuje za daňový doklad při dovozu zboží a § 33a pak naopak definuje daňový doklad při vývozu zboží.
V § 34 se nově stanoví, že u všech daňových dokladů musí být po celou dobu jejich „životnosti“ zajištěna věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost.
Obecná pravidla pro uchovávání daňových dokladů jsou uvedena v § 35. Doba uchovávání daňových dokladů zůstává zachována. Jedná se o lhůtu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo.