Stravné v tuzemsku

Cestovní náhrady legislativně upravuje především zákoník práce.

§ 163 odst. 1 a se týká zaměstnanců v podnikatelské sféře a § 176 odst. 1 upravuje sazby cestovních náhrad zaměstnanců v státním sektoru.

Rozdíl spočívá v tom, že pro zaměstnance v podnikatelském sektoru je určena minimální hodnota stravného pro každý den. Zaměstnavatel však může zaměstnancům poskytnout stravné vyšší, avšak stravné vyplacené nad rámec stanovým zákonem (maximální hodnota stravného poskytnutá zaměstnancům ve státním sektoru) bude zaměstnanci přidaněn ve mzdě (podléhá odvodům zdravotního a sociálního pojištění). Pro zaměstnavatele se jedná o daňově uznatelný náklad.

Naproti tomu, zaměstnavatel v státním sektoru může vyplatit minimální i maximální hodnotu stravného. Hodnota stravného je určena vnitřním předpisem zaměstnavatele.

Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle § 163 odst. 1 (zaměstnanci v podnikatelském sektoru) zákoníku práce nejméně ve výši:

• 139 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
• 211 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
• 331 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
•  

Zaměstnavatel soukromého sektoru je oprávněn poskytovat stravné v libovolné vyšší úrovni, nesmí však vyplácet stravné nižšíí, než je minimální úroveň stravného; částka přesahující horní limit je zdanitelným příjmem zaměstnance podléhající odvodu pojistného.

Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle § 176 odst. 1 zákoníku práce (státní sféra) ve výši:

• 139 Kč až 165 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
• 211 Kč až 254 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
• 331 Kč až 396 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin
•  

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru vždy poskytuje stravné ve výši, která musí odpovídat předepsanému rozpětí, stravné nesmí být nižší ani vyšší, než je jeho předepsaný interval.

V nepodnikatelské sféře nepřísluší stravné zaměstnanci, pokud mu během pracovní cesty která trvá:

• 5 - 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla
• 12 - 18 hodin, byla poskynuta 3 bezplatná jídla

• Konečná částka, která bude zaměstnanci vyplacena při vyúčtování pracovní cesty, se vždy zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. 
• Při pracovní cestě, která spadá do dvou kalendářních dnů, se podle § 163 odst. 4 zákoníku práce, upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější.

        Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ve středu  ve 13:00 hodin a vrátil se v noci na čtvrtek ve 3:00 hodiny. První den byl na pracovní cestě 11 hodin – měl by mít nárok na stravné v sazbě odpovídající 5-12 hodinám trvání pracovní cesty.  Druhý den byl na pracovní cestě 3 hodiny – neměl by mít nárok na stravné. Pokud však neposuzujeme dobu trvání pracovní cesty odděleně, pak pracovní cesta trvala 13  hodin – zaměstnanec má nárok na stravné v sazbě za odpovídající více než 12 až 18 hodinám trvání pracovní cesty.

Optimální stravenka

Maximální daňové uznatelná částka zaměstnavatele na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona o daních z příjmů (tzn. že nárok na stravování je písemně upraven jako právo zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy) je daňově uznatelný příspěvek poskytovaný až do výše 55% ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně do výše 70% uvedeného stravného.

V roce 2024 je daňově optimální stravenka v hodnotě 211 Kč; do nákladů je zaměstnavatel oprávněn uplatnit příspěvek v jakékoliv výši (tedy až 100%), nicméně nad částku ve výši 116,20 Kč (55% ze stravného 211 Kč) musí být příspěvek zaměstnavatele dodaněn a musí z něj být odvedeno pojistné na straně zaměstnance. 

Limit osvobození stravovacího paušálu nebo poskytování závodního stravování pro rok 2024 je shodný s limitem pro stravenky. Zaměstnanec je přitom povinen vykonávat práci alespoň 3 hodiny a nesmí mu vznknout během dne nárok na stravné v rámci cestovních náhrad na služební cestě. Druhý příspěvek v rámci jednoho kalendářního dne je možné poskytnout, pokud zaměstnanec vykonával práci alespoň 11 hodin.

Průměrná cena pohonných hmot

Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třítí zákoníku práce činí:

• 39,60 Kč u benzinu natural 95 oktanů
• 44,20Kč  u benzinu natural 98 oktanů
• 40,00 Kč u motorové nafty
• 7,70 Kč/kWh u elektromobilu

Minimální výše sazby základní náhrady uvedená v § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“), byla pro rok 2023 stanovena za 1 km jízdy:

• u jednostopých vozidel a tříkolek na 1,50 Kč/km,
• u osobních silničních motorových vozidel na 5,50 Kč/km,
• - při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší podle ust. § 157 odst. 4 zákoníku práce nejméně o 15%
•  - u nákladních automobilů a autobusů činí podle ust. § 157 odst. 5 zákoníku práce 11,00 Kč/km (jedná se o dvojnásobek sazby stanovené pro osbní silniční motorová vozidla, jedná se o příspěvek na amortizaci)

Zpět